Dávné začátky:

Právě jsem naskočil do výrobního procesu, psal se rok 1959, a stal jsem se členem nového mladého kolektivu chlapců. Bylo to v TJ Spoj Brno - turistický oddíl.  Všichni jsme se hrnuli do poznávání vlasti na různých akcích. Našim vedoucím byl Zdeněk Kašpar. Byl jedním z prvních Mistrů turistiky a nám všem velkým vzorem.  Viz Fotogalerie foto 1 - 5.  Turistická činnost se zdárně vyvíjela. Chodit po značených cestách ve Vysokých Tatrách nám bylo málo. Tak se z  turistů se stali horolezci. Začalo se s výcvikem na cvičných skalách Palavě, Wilsonce, Býčí skále a v Moravském Krasu. Následovalo zdolávání vrcholů ve Vysokých Tatrách.

Tábořit v létě, to umí každý, ale v zimě, to už je jiná. První mé zimní táboření proběhlo při zápočtové cestě přes Velkou Fatru, Nízké a Vysoké Tatry v roce 1960. Tábořili jsme pod Boryšovem ve Velké Fatře a pak ve Svätojánské dolině Nízkých Tater. Dalších noclehů na sněhu přibývalo. Bylo i týdenní zimní táboření u chaty  Šohajka pod Kohůtkou v Javorníkách. Účast na zimních srazech např. Sněžné, Milovy, Klondike Travný a další. Poslední nocleh na sněhu byl u Gouteru pod Mont Blankem.

Čas běžel. Nejprve se jezdilo kolem Brna a potom dále. Vysoké Tatry, tehdy naše a i Polské, to byla velká láska. Rumunské a bulharské hory - jinam to nešlo. Došlo i na moře. Když hory, tak také jeskyně. V období let sedmdesátých se začala rozvíjet krasová turistika a já byl u toho. Konaly se studijní tábory a další akce. Navštívili jsme s jeskyňáři většinu jeskyní a propastí v Českém, Moravském, Javoříčském, Slovenském a Jihoslovenském krasu. Z nejzajímavějších jeskyní byly Amatérská, Demenovská, Domica, propasti na Plešivecké a Siliocké planině a nejhlubší jeskyně Slovenska pod Krakovou hoľou Záskočí v Nízkých Tatrách..

Postupem doby jsem se zajímal o vedení akcí. Získal kvalifikaci cvičitele. Mám radost, když účastníci akcí, které organizuji, jsou spokojeni a čekají na akce další. Při výkonostní turistice jsem plnil podmínky VT a VO včetně a nakonec udělení titulu Mistra turistiky.